Moje vejšplechty

Internet je plný zajímavých videí a někdy se stává, že i zajímavé video může poněkud zapadnout a ocitnout se tak mimo pozornost, kterou si zaslouží.

Aktuálně jsem vybral tento rozhovor s Martinem Kasou pro Studio Erudia na téma počátku internetového nakupování s Kasa.cz. Video má pouhých 261 shlédnutí a přitom je to milé a celkem i poučné vyprávění.

Je docela legrační sledovat, co může vzejít z toho, když firmy v rámci svého monitoringu zmínek na sociálních sítích (viz. např. www.zoomsphere.com) priorizují určitý typ zmínek.

Pozitivní komentáře jsou fajn, ale důležité je včas reagovat hlavně na ty negativní. Manuálně se ke zmínce můžeme prohrabat už když je příliž pozdě a tak v této věci často pomůže automatické rozpoznání sentimentu. Některé nástroje navíc dokáží rozlišit mezi negativním a ještě negativnějším příspěvkem. A hádejte co se pak stane, když dva uživatelé hlásí stejný problém jen volí různá slova?

Příklad:

a) uživatel sociální sítě, si postěžuje takto:

Moc vám fandím, ale u nás nemáte tak dobrý signál jaký deklarujete. Plánujete s tím něco udělat?

b) uživatel sociální sítě, který reaguje poněkud v emocích:

Vy hajzlové, běžte už konečně do prdele, nemám tu signál, odcházím k ............. 

První příspěvek může být dokonce automatickým systémem pro rozpoznání sentimentu označený za kladný, protože se v něm vyskytují slova jako "fandím, dobrý". Druhý příspěvek je značně negativní a bude bez pochyby správně označen.

Ona firma logicky začne přednostně řešit případ uživatele B a tak vyvstává na povrch otázka, zda když potřebujeme aby nám firma odpověděla a řešila náš problém, trochu ty emoce nevyužít ve svůj prospěch. Dobrým tipem je i zmínka o konkurenci, protože podobná srovnání vlastní značky s konkurencí se v rámci monitoringu sleduje bedlivěji.

Ne, nedávám tímto návod na to se chovat jako hulvát, neříkám ani že automatické rozpoznání sentimentu je špatné, jen chci poukázat na zajímavý a trochu i úsměvný paradox.

Minulý rok spatřila světlo světa nová sociální síť Google Plus. Od té doby nasbírala nespočet aktivních uživatelů a nabízí také mnohem příjemnější uživatelský interface než Facebook. Nicméně pořád část firem tuto rostoucí komunitu ignoruje, české firmy nevyjímaje.

Buď mají přítomnost na G+ teprve ve svých plánech (nechápu, že je něco takového nutné plánovat měsíce až roky) nebo G+ ignorují úplně. Patrně si málo uvědomují jak toto váhání může působit na jejich zákazníky. Jiné vzkaz než "prdíme na vás" totiž této části uživatelů nevysílají a je nejvyšší čas se nad tím zamyslet.

Ono vždy pomůže trochu příkladů:

Umíte si představit, že by firma odpovídala jenom na emaily zákazníků, kteří používají Seznam.cz?

Umíte si představit, že by se s vámi bavil telefonní operátor jen pokud máte Nokii?

Umíte si představit, že by v hypermarketu akceptovali pouze kreditní karty České Spořitelny?

Že ne? Samozřejmě! Minimálně bychom si klepali na čelo, reálně bychom od takové firmy okamžitě utíkali.

Takže kdy vaše firma bude komunikovat se zákazníky na G+ ? 

Sociální sítě nám umožňující mnohem více komunikovat se svými uživateli než tomu bylo dříve. Je skvělé znát názory svých uživatelů a pokud umíme naslouchat, tak budeme zavaleni také spoustou zajímavých námětů jak náš projekt ještě vylepšit.

Je to v pořádku, ale zároveň jsou zde skrytá rizika, která je dobré si včas uvědomit. Dnes bych rád pohovořil o dvou největších z nich:

1.) deformování vize
2.) neekonomické chování

Deformování vize

Pojďme hezky popořádku. Nejrpve tedy k těm vizím. Pokud nějakou vizi skutečně máte (což samo o sobě je v místních končinách úspěch), tak si za ní stůjte a nediskutujte o ní více, než je nezbytně nutné. Uživatelé jsou svým způsobem totiž zpátečníci a při svých reakcích vychází z aktuální situace na trhu, nesnaží se o pohled do budoucnosti. Kdyby Steve Jobs se před uvedením iPhone zeptal lidí, zda chtejí dotykový display, velmi pravděpodobně by nepochodil. Dostal by spoustu námětů jak šikovně přidat hardwarovou klávesnici, spoustu protiargumentů k ovládání dotykem prstu a ve finále by ho lidé přiměli k tomu, aby se inspirovat konkurencí a místo prstem nechal svůj iOS ovládat stylusem. Jenže Steve byl vizionář a opravdový leader a když jím jste, tak o svých vizích nepochybujete.

Mám s tím čerstvou zkušenost také díky vypuštění našeho ZoomSphere.com. Na tomto projektu mimojiné sestavujeme žebříčky pro Facebook, G+ pages, Twitter profily atd. a já jejich formu výpisu pojal naprosto jinak než očekávaně. Běžná tabulka mi přišla málo sexy, málo interaktivní a díky přítomnosti více sloupečků s alternativními daty i málo intuitivní co se týče výkladu zobrazovaných hodnot. Proto jsem navrhl řešení alá dlaždice, které více pracuje s vizuální informací, integruje do sebe mechaniku favourites i náhledové trendové grafy při najetí myši. 

Nesnažte se ani zalíbit všem. Klasické řešení programátora, a v našem týmu programátorů takové názory také byly, je přidat nějaký přepínač nebo nechat formu výpisu volit v nějakém Nastavení (Settings). To řešení nedoporučuji hned z několika důvodů:

• lidé používají výchozí nastavení a nic si konfigurovat nebudou
• alternativní zobrazení by byla investice pro pár jedinců, kteří by jinak stejně časem přijmuli vaší formu
• přidáním Nastavení/Settings nebo přepínače komplikujete svůj systém (a v jednoduchosti je přeci síla)
• a hlavně ztrácíte pozici inovátora, pokud by Steve ke svému iPhonu dal i hardwarovou klávesnici, byl by z výsledného produktu rázem hybrid, který by nikdo nechtěl

Neekonomické chování

Snaha se za každou cenu zalíbit svým uživatelům se nám může krutě vymstít i finančně. Všechno může být lepší, ale vy se musíte soustředit na to, co vám vydělává, případně na to, co ocení většina. Velice často se totiž stává, že dostanete námět, který ocení pouze jeho autor a pokud se takových námětů schází více a pravidelně, tak nemáte daleko k charitě.

Další složkou neekonomického chování je vytváření super strojů. O tom jsem psal už zde: http://jakubmach.posterous.com/skryte-riziko-superstroje a doporučuji znovu přečíst. 

Velmi dobrým vodítkem pro to do čeho investovat v rámci projektu je i dobrá analýza chování uživatelů na vašich stránkách. Je třeba trackovat veškeré ajaxové requesty, zachytávat eventy a výsledky pravidelně analyzovat. V tomhle vypomůže Google Analytics, ale je třeba tomu věnovat čas, vyplatí se.

Suma sumárum je dobré se naučit občas říkat "NE" a to i svým uživatelům nebo dokonce platícím zákazníkům. Neustále "ANO" vypadá totiž na začátku vždy velmi sympaticky, ale dříve nebo později se obrátí proti vám. Každé vaše rozhodnutí musí mít hlavu a patu a být podloženo čísly.  

On to je možná i částečně alibismus, když necháte svůj projekt formovat uživateli. Nicméně je to váš projekt, jde o váš business a tak se nezapomeňte řídit hlavně tím, co chcete vy :-)

Historicky jsem se mnohokrát přistihl v situaci, kdy při komunikaci s klientem začínám větu oblibátním "my ..." a že realita je vlastně "já ..." a o tom, jaké názory mají lidé v mém týmu toho vlastně ani tak moc nevím.

Respektive vím, že si udělají dobře svou práci přesně podle zadání a tím to končí. Ono to není vůbec málo, jenže pokud chcete být opravdovým leaderem, tak to nestačí. Musíte tuto pozici umět obhájit na jakékoliv úrovni. Nejde jen o šéfa firmy, jde o každého zaměstnance od programátorů až po asistentku.

Evidentně se některé firmy potýkají s tím, že prodávají to, co vlastně nikdo ani nepotřebuje. Pak selhávají klasické obchodní argumenty a nastupuje osobní motivace.

Ten rozdíl je fatální. Zatímco v prvním případě, když dorazí klasická obchodní nabídka, tak zaměstnanec reaguje upřímně, že službu či produkt nepotřebuje ... tak ve druhém případě sám zaměstnanec iniciuje diskusi, že stejný nepotřebný produkt naopak je vhodné zakoupit.

Podplatit firmu nebo klíčového člověka v rozhodovacím procesu je drahá záležitost. Podplatit zaměstnance je naopak tak snadné a levné. Někdy evidetně stačí i trapná svítilna k tomu, aby stálo někomu obhajovat hlouposti, viz. obrázek níže.

Podplácející firma musí být ve svých formulacích natolik opatrná, aby se vždy mohla schovat za mylnou interpretaci. Nicméně zdůraznění faktu, že dárek zašleme Vám a na Vaší adresu pochopí každý jouda.

ps: tohle je samozřejmě pouze jeden ilustrativní příklad z mnoha. No a co z textu není zřejmě je to, že k těmhle metodám mám osobní averzi.

Google je poněkud skoupý na informace a statistiky ohledně Youtube a tak se možná bude hodit tento můj malý rozbor jeho české části. Pokud vás zajímá náhled na socdemo profil, zde je:

Nejsilnější uživatelskou skupinou na Youtube jsou lidé ve věku 20-24 let. 

Chcetě vědět o Youtube něco víc?

V oblasti podnikání si všímám zajímavého paradoxu. Pokusím se ho v pár řádcích popsat:

Malé ambiciózní firmy vstupují na trh a bojují s velkými firmami o své první zákazníky. Protože své práci rozumí, jsou časově flexibilní a mají nízké náklady potažmo ceny, tak leckdy uspějí. Rostou a majitelé firmy se čím dál tím více snaží budovat velkou firmu, protože velikost firmy je přeci měřítko úspěchu!

Franta s Pepou už nejsou "ti šikovní programátoři", ale CEO a CFO, byť teprve nabírají své první zaměstnance. Ideálně název firmy doplní dobře znějícím "Group" a dávají si svou první schůzku s poradenskou firmou pro přesun firmy do daňového ráje.

Jejich zákazník už nemluví s programátorem (to přeci vypadá blbě, když je šéf firmy programátorem), ale s account managerem, místo šéfovi se dovolá asistence nebo dokonce hlasovému automatu, když si domlouvá schůzku tak se musí nahlásit měsíc dopředu atd. atd. Franta s Pepou mají dobrý pocit, že zaměstnávají x lidí a že jsou ta velká firma.

Když byl původně někde problém, všichni pracovali do noci, na ceně se dalo vždy operativně domluvit. Jenže CEO a CFO už mají velkou firmu a tak nějak samovolně přidají trochu arogance, přece se pro pár tisíc nepo....., a příkládáme ceník našich MD (man-days).

Původně malá firma už má značnou režii a zvedá ceny. Jednotlivé procesy nabývají na formalitách a akceschopnost firmy strmě padá dolů.

V určitém bodě dojde k setkání s novou konkurencí. Bude to malá, flexibilní firma plná nadšenců.

PS: je opravdu zvláštní sledovat, jak své výhody vnímáme někdy jako nevýhody a inspirujeme se nevhodnými příklady

V neděli jsem s rodinou vyrazil do ZOO a cestou jsme míjeli hned několik vesnic. Na tom samotném faktu by jistě nebylo nic zajímavého pro tento můj tématický blog, ale v každé té vesničce jsem rozeznával podnikatelské aktivity, např.

- odvoz septiku

- servis plynu a zařízení značky Immergas

- večerka

Chvilku to pasivně vstřebáváte a najednou si uvědomíte poměrně smutnou věc. Oni ti vidláci mají možná více rozumu, než řada "podnikatelů" na českém internetu.

1.) nabízí služby produkty po kterých je v dané lokalitě reálná poptávka

2.) vědí, že poptávka je doprovázena koupěschopností dostatečného počtu lidí

3.) svou službu propagují jednoduše a výstižně 

Kolik českých webových startupů může toto říci? 

Dnes jsem si přečetl na Medáři článek:

http://www.mediar.cz/statisticky-urad-bude-mit-od-ledna-nove-logo/

Ano, ČSÚ (Český Strašlivý Úřad) bude mít nové logo a neváhal na to "vysolit" 300 tisíc Kč. Budiž to jako další z mnoha a mnoha důkazů jak státní sféra neuvěřitelně mrhá finančními prostředky vybraných od svých daňových poplatníků a že čím méně toho bude stát vykonávat, tím jenom lépe. Horšího správce byste pravděpodobně nenašli.

Ironií nebo spíše signifikatní na tomto celém je, že nové logo si zvolilo jako hlavní motiv zdvižený prostředníček.

300.000 Kč je opravdu mnoho bez ohledu na to, zda se jednalo o logo nebo něco blížící se corporate identity a to do nákladu nepočítáme složitou administrativu onoho výběrového řízení, kterou úřednický aparát jiště nafoukl opět do nebývalých rozměrů.

Byly časy, kdy i moje firma objednávala u drahých grafických firem, jejichž výběr byl pro nás zárukou kvality. Nejvíce jsme ale za logo + detailně zpracované corporate identity zaplatili něco málo pod 100.000 Kč. Dnes už bych to navíc neopakoval, protože vím, že jsou lepší cesty (rychlejší, inovativnější i levnější). Kdyby nyní někdo z mé firmy za účelem vytvoření nového loga vyvedl 300.000 Kč, tak byste o mě u dnes četli v černé kronice. 

Potřebuje ČSÚ vůbec nové logo?
Stačí vám jako argument toto vyjádření předsedkyně ČSÚ Ivy Ritschelové?:

"Nové logo a jednotný vizuální styl jasně definují, že jsme moderní, dynamický a zároveň tradičně respektovaný úřad“

Neměl by si úřad respekt získávat spíše svou prací? Co se týče ČSÚ tak něž jeho nové logo, tak bych uvítal, kdyby nás méně obtěžoval svou neschopností si stejné informace vyžádat od jiných státních institucí, která ta data již mají.

Nevyhazujte prosím naše peníze oknem
S českými grafiky je to občas složitější, ale běžná cena za vytvoření loga je jednoznačně o řád níže. Ne, teď nemluvím o webtržnících, ale o kvalitních graficích. Udělal si ČSÚ nejprve vůbec průzkum trhu, aby věděl co je to tržní cena?

Pokud chcete být trendy, tak proč ne crowdsourcing?
Paní Ritschelová se ve svém vyjádření opakovaně zmínila o snaze být moderní a dynamickou institucí. Možná jí měl někdo z jejího týmu říci o crowdsourcingu. Zjistila by, že může vypsat soutěž za 15.000 Kč a že si jí sejde ještě více návrhů z celého světa. Namátkou pár crowdsoucingových platforem:

http://www.logotournament.com

http://www.99designs.com

http://www.CrowdSpring.com

http://Hatchwise.com

http://DesignCrowd.com

http://LogoMyWay.com  

Naše firma opakovaně využívá služeb Logotournament.com a vždy s úspěchem, doporučuji i vám.